Orákulum promluvilo a poslalo svou věštbou na výpravu několik vyvolených, kteří nyní zkoušejí své síly. Výpravy dělají ze jmen zápisy v historii. Z neznámých se stávají praví hrdinové. A nebo snad ne? Co mohou znamenat mraky, které se stahují nad táborem? Mráz, který své dotěrné nehty zarývá táborníkům do kůže? Jde snad o znamení, které naznačuje, že osudy hrdinů na výpravě se ženou na špatný konec? Ne, mračna halí tábor ze zcela jiných důvodů. Táborníci nemusí mít strach o své přátele na výpravě, ale o svůj zdravý rozum.
Polokrevní vítají nové členy tábora s určitou pravidelností a možná je vítají také dost často na to, aby ztratili přehled o tom, že ti noví existují. Hermův srub může jistě vyprávět své, ačkoli nyní zalidněné prostředí poskytlo stín někomu, kdo je v chaosu jako doma. Od té doby se srub plný šprýmařů otočil vzhůru nohama. Mezi smíchem a hádkami o postele se začal ozývat také křik. Vyděšený křik usměvavých zlodějíčků a jejich neurčených spolubydlících trápí srub ve dne i v noci. Zeptali jste se jich na kruhy pod očima, či na to, proč se každou chvíli otáčejí přes rameno? Odpovědi byly nepochybně stejné; na záda jim dýchají jejich největší strachy a pokračují v tom i poté, co se odeberou do říše snů.
Své pocítili i osadníci jiných srubů. Pro lovkyni Mazikeen je špičkování s potomky Herma nejspíše zcela normální, ale nejspíše nemůže říct, že by z každého vyvázla s jizvou na duši. Do slovní potyčky trojice dívek se nyní připletl i chlapec, kterého dcery Herma oslovovaly jako Felix. Černovlasý metrosexuál v kápi nezapomněl svým cynismem přilít olej do ohně, když přišla řeč na špatné sny. Netrvalo dlouho, než se rozhodl Maze přiblížit, jak se dívky cítí. Od doby, co se podívala synu Phoba do očí ji pronásleduje dusot koňských kopyt. Řehtání slyší přímo za zády a pokud se vskutku otočí, snad na zlomek vteřiny zahlédne koně na zadních nohou vykopávajícího předními přímo proti ní. Ani ve spánku však nemá klidu. Pravidelně se budí s pocitem plic plných vody. Ve snech se ocitá hluboko v temných vodách obklíčena nelidskými zvuky. Monstra slyší. Ví, že jsou poblíž a ví, že se s každou vteřinou přibližují. Než se ovšem stačí vzpamatovat, ze tmy se vynoří ostré čelisti.
Jak je známo, děti Afrodity milují módu a líčení, takže netrvalo dlouho, než si do srubu pozvaly nového post-emaře, který se dal s dcerami bohyně lásky do horlivé debaty o očních linkách a stínech. Několik dívek si bohůmžel přišlo na mnohem víc, než uspokojení z poučení o tom, jak správně nanášet linky. Poté, co několik dívek začalo ze spaní řvát, že se jim dělají pupínky a trhají nejhorší šaty Afroditin srub strhla davová psychóza. Co když ten stejný osud postihne všechny dívky? Co když každá z nich bude mít tmavé kruhy pod očima? Nikdo nechce vypadat jako mýval!
Instruktoři jsou tu prý něco, kvůli čemu se opravdu vyplatí cvičit pravidelně. Ne že by snad uměli s mečem něco, co není v jejich věku běžné, ale ty svaly? Ta tvář? Ach! ...Nebo přinejmenším to se syn Phoba dozvěděl ve srubu Afrodity. Zejména pak zmiňovaly jednoho z nich; doslova dítě štěstěny. Finnegan měl to štěstí, že ho navštívila samotná Zkáza v kanadách, tedy syn Phoba. Neschopnost dát šíp do luku, natož napnout tětivu možná působila jako dobrá zábava pro přihlížející. Finn a jeho pokus o napravení postoje by byl jistě něco, co by spousta zmíněných potomků Afrodity uvítala, ale snad poprvé se pohlednému intruktorovi vymkly doteky z ruky tímto způsobem. Dotek vše pouze ulehčil a po střetu očí si instruktor sám podepsal ortel. Pohled do tváře místní emo senzace ho dočista traumatizoval. Ihned pocítil pocit stísnění. Uzavřené prostory jsou všude kolem něj. Finn prakticky nemůže být mezi čtyřmi stěnami bez paranoidního pocitu, že se už nikdy nedostane ven. Dokonce ve zlomcích vteřin vidí, jak se stěny posouvají k sobě. Jistě, mohl by se vyhýbat stěnám, ale klaustrofobie ho neopouští ani venku. Co když se bariéra tábora smršťuje stejným způsobem?
Mezitím děti Herma přišli s obviněním. Postižení trpí nočními můrami, přepadá je paranoia a dokonce i krátké iluze. Kromě dětí Hekaté, Hypna a Morphea. Dcery Afrodity ustarané o své zdraví přikývli této teorii a rozhodly se situaci řešit po svém. Nikoho dozajista nepřekvapí, jak snadné pro ně bylo získat srub Área na svou stranu. potomci Hekaté, Hypna a Mophea se často setkávají z fyzickými útoky horkokrevných Áresovců, kteří je trestají za ohrožování svých (občasných) lásek. K obviňování zmíněných polobohů se přidaly také Artemidiny lovkyně a mnozí potomci Niké.
Obviněný srub Hypna však není sám bez obětí. Během procházky po pláži narazil Felix na jednoho z mladších členů. Ze zmínky o něm tušil, že to bude přesně ten Riley se železnou rukou o kterém se zmiňoval jeden z neurčených. Nemohl si odpustit poznámky o tom, jak (doslova) tvrdé musí být ve třinácti letech nemít pravou ruku. Slovní výměna nemohla trvat déle, než pět minut, ale jelikož je syn Phoba dobrý člověk, nemohl neobdarovat malé dítě. Rileyho jistě potěšil jeho strachem z Nemejského lva. Každou chvíli slyší táhlé vrčení obrovské šelmy. Cítí na krku horký dech, pronásleduje ho dusot těžkých tlap. To však není vše. Rileymu nejspíše instruktoři nepříjdou tolik nádherní. Proč jinak by viděl tvář Natanaela na hlavách jiných? Od setkání s Felixem vidí tvář seveřana všude. Ať se na něj podívá sourozenec či snad dokonce vlastní přítelkyně, vidí místo jejich tváří ten ošklivý výraz áreova syna. Je to přesně ten výraz, který nasadil, když ho tehdy objal. Útěchou mu budiž spánek, ve kterém mu dělají společnost plastové panenky.
Ani přes očividné oběti srubu nikdo nevěří. Do dramatu se zapojil snad celý tábor, který obviňuje jeden druhého navzájem. Několik dětí Apollona se dokonce shodlo na tom, že by incident mohl mít na svědomí i srub Dionýsa, který ovládá šílenství tak, jako nikdo jiný. Potomci boha vína samozřejmě v odpovědi zbrojí proti nim.
Chaos pronikl mezi jednotlivce i skupiny a začíná tábor obracet vzhůru nohama. Je jen otázkou času, kdy se boje a obvinění vymknou z ruky.
Žádné komentáře:
Okomentovat