středa 24. ledna 2018

Half Blood Camp

https://olympians-rp.blogspot.cz/2018/01/half-blood-camp.html

Velká budova s dřevěným obložením je součástí tábora již od nepaměti. Na střeše se usadila bronzová korouhvička otáčející se s poryvem větru. Její součástí je pak zvonkohra připomínající svou uchu lahodící melodií zpěv sirén. Tento 'stěžejní stan' slouží jako ubytování pro vedení tábora a pro  pracovníky podílející se na jeho chodu. Skládá se celkově ze dvou podlaží, zahrnujících suterén a také podkroví. 

Nakládané hlavy nejrůznějších příšer nebo vycpaná hlava Hydry, jako trofej z výpravy. Kromě toho i skladiště promáčknutých štítů nebo zlámaných mečů, ať už z nejrůznějších tahů nebo z obyčejného tréninku náruživých táborníků. Nejdůležitější rolí podkroví je však úkryt Orákula. Nynější Orákulum tu má své zázemí a je tak častokrát tázáno polokrevnými o proroctví, které slouží při výpravách jako jistá indicie, či dokonce jako samotné varování.

Místo, kde se scházejí všichni táborníci pospolu. Většinou se tak stává kolem 21:00 hodiny, kdy se kolem táborového ohně objeví i spousta jídla a pití, které slouží i jako oběť božským rodičům. Vše probíhá jako u klasického táboráku. Polokrevní se baví a hodují mezitím, co Apollovi potomci hrají a zpívají známé i neznámé písně o odívání babiček za války. tak to trvá, dokud nejsou táborníci vysláni do svých srubů. Oheň má jednu magickou vlastnost a to takovou, že se mění podle nálady, která panuje mezi táborníky. Plamen dvacet stop vysoký nebo plamínek tmavý a nenápadný jako stín? Záleží jen na vás.

Přiznejme si, že každý z nás má v hledáčku nejvyšší potřeby jídlo, ať už jde o polokrevného nebo kentaura. Jídelna je tedy místem, kde se všichni společně scházejí na snídaně, obědy a večeře, anebo si pouze odběhnou na malou svačinku. Stejně jako u srubů zde platí, že táborníci sedí u stolů podle svého božského rodiče. Nymfy, či satyři pak sedí tam, kde se jim zlíbí, nejčastěji ale s vedením tábora. Nymfy jsou také ty, co obstarávají jídlo pro táborníky, ať už se jedná o pečivo, nebo – pro tábor typické – jahody. Poháry na pití jsou zde bezedné, pití tedy nikdy nedochází a kromě alkoholických nápojů můžete pít to, co se vám zrovna přiřítí do mysli.

http://jyxo.info/uploads/2E/2e0fa3348c90a8d414e05ccbd0dd678633290389.png
Přišel si z výpravy a dobrodružství ti nedalo zabrat jen po psychické stránce, nebo naopak si ošklivě upadl při tréninku? Ať tak, či onak, je tu táborová ošetřovna! Nemusíš se tedy bát, že by si zde čirou náhodou přišel o život. Zatím nebylo nic, s čím by si na ošetřovně neporadili. Ať už se jedná o přírodní metody nebo trochu těch schopností, dostaneš se odsud zdravý a vcelku.

Tichá knihovna nacházející se jednu odbočku po vyšlapané cestičce za hlavní budovou. Na první pohled se může zdát malá, ale zdání klame. Ztratit se může každý mezi regály a skytými zákoutími, co ho rázem převedou do jiného světa. Svitky provoněné místo skýtá úkryt před realitou tam venku, ochrání toho, kdo nebude ničit jednotlivé svazky. Každý si najde, co hledá - bojovníci volí nákresy strategických a útočných formací a taktických kroků, architekti metody pro zbudování dalších sedmi divů světa. Někde se tam skrývají i notové zápisky. Prostě od každé touhy něčeho trocha.

Možná zdejší kovárna nepřipomíná vulkány, kde zpracovává kov samotný Héfaistos, či podmořské alternativy, kam se uchylují kyklopové. Za to se může pochlubit zručností a umem potomků boha ohně, kteří zde každému táborníkovi ukovají vhodnou zbraň, případně vylepší ty staré, co už neslouží svému účelu tak jako kdysi. Místno je to plná sazí, kouře a horka, Héfaistovi synové se nebojí do výšky šlehajících plamenů a leckdy jsou k vidění bez trička. Což si nejedna dívka z tábora nenechá ujít. Ten pohled na vypracovaná těla zkrátka za to stojí. I za ten kašel.

Kam jinam by táborníci ustájili přenádherné pegase, než-li do dřevěných stájí s perfektním přístupem k louce a jezeru? Místo je to prostorné dost na to, aby se tu táborníci pravidelně potkávali při vyvádění okřídlených mazlíčků ze stájí, i při svém návratu. Ale nezapomínejte na pravidlo tábora! Patřičně uklizené stáje zajišťují body při pravidelné nedělní inspekci.

Barvy kam se podíváš, téměř v každém rohu plátno, jenž je pečlivě nataženo na stojanu a připraveno na zachycení těch nejrůznějších výkřiků kreativity. Kromě toho se zde nacházejí i mramorové a jílovité bloky pro příznivce sochařství. Ač dílny často navštěvují potomci Athény, jsou otevřeny každé tvořivé duši, ať už jde o budoucího sochaře nebo malíře. Jen pozor ať nezakopneš o rozsypané štětce, stejně jako v umění i v této místnosti vládne menší chaos.

 
Nikdo už si přesně nepamatuje, komu byl chrám původně zasvěcen. Ani Cheirón ne. Zvěsti tvrdí, že v něm stávalo dvanáct soch bohů a ke každé z nich se chodívali táborníci modlit. Jenže jak už to tak bývá, přišel mezi těmi nahoře rozkol: tomu se nelíbilo, že k jeho soše chodí míň chlapců a děvčat, ta zase žárlila na svou sestru, protože jí dávají k úpatí hezčí květiny. Nedlouho poté zasáhl blesk shůry a kámen se rozmetal na prach. To, co zbylo z kdysi majestátní okrasy, jsou dnes pouhé trosky. I přes minulost předávanou ústně toto místo vyzařuje podivnou auru, která mnohé přitahuje. Navíc se tu perfektně sedí a přemýšlí.

Ctít každého padlého hrdinu je stavebním kamenem pro družení a spojenectví, zvláště pak v horších časech. Tábor polokrevných si prošel mnohými ztrátami. Někdy nešťastnou náhodou, většinou času padli za oběť při výpravách. Mnohým se tak nepovedlo nalézt cestu  zpátky, zbyly po nich vzpomínky a pomalu blednoucí obrazy. Temná příchuť ztráty se vznáší nad hřbitovem v antickém stylu, kousek za pozůstatky chrámu. Chodí sem hlavně ti, kdo přišli o své blízké, o přátele, rodinu... Některé z hrobů jsou prázdné, slouží jako připomínka těch, kterým nebylo dovoleno prožít další roky po boku táborníků. Jednou za rok se zde koná obřad, při němž se vzpomíná na zesnulé, pod vedením ředitelů tábora.

Žádné komentáře:

Okomentovat