neděle 18. února 2018

Bethany Kylie Smith

https://olympians-rp.blogspot.cz/2018/02/bethany-kylie-smith.html

Vzhled postavy: Pokud by jste si mysleli, že Bethany zapadá mezi slečny menšího vzrůstu, které vedle chlapců vypadají jako křehoučké a jemné duše, naprosto by jste se mýlili. S vypnutou hrudí může pronést, že patří do skupiny žiraf. Ne, že by byla vysoká dva metry, ale výškou se může rozhodně srovnat s vysokými vysportovanými chlapci. Vždyť i na její postavě by jste těžko hledali přebytečné kila. Může se také pyšnit klasickými ženskými křivkami, které nejsou nijak výrazné, ale zároveň jdou vidět. Není maniak na sport, rozhodně nepotřebuje trénovat, aby měla bůh ví jaké svaly či postavu, ale když se dostane na fyzickou námahu, rozhodně ji není cizí a dokáže se s ní poprat.

Jako u každé druhé dívky, její vlasy nabírají hnědou barvu. Jedinou zvláštností je to, že u konečků se poněkud zesvětlují. Plně hnědé jsou jenom v zimě, v ostatních ročních obdobích se různě zesvětlují a chytají nádechy zlatavějších barev. Většinou je nosí rozpuštěné, jelikož tak vyniká její lehké kudrlinky, které do vlasů vnášejí nádech života.
Obličej této dívky je skoro jako kdyby se líčila silným make-upem což ve skutečnosti není pravda. Jen stěží by jste u ní hledali jakoukoliv nedokonalost. Její plné rty se naprosto skvěle doplňují s až ledovou barvou očí, která až u okrajů nabírá tmavší nádech. Rozhodně by s těmito očima mohla kandidovat na roli Ledové královny. Mezi těmito dvěma šperky jejího obličeje se nachází kulatý nosík, který není nijak výrazný, a proto nepřitahuje až tolik pozornosti.

Její pokožka rozhodně není stále se měnící typ, i když praží sluníčko či je naprostá zima, její kůže má stále stejnou světlou barvu. Proto může v létě jen házet nasupené pohledy na ostatní polobohy. Zvláště potom na potomky Apollóna, jelikož vedle nich vypadá jako křída. Žádné tetování či cejch tato mladá dívka nemá a hodně se tomu straní, jelikož není typ člověka co by kouřil, pil a nebo si své tělo překreslil tetováním, které pro něj stejně nebude mít žádný význam.

Její styl oblékání by mnozí nazvali - vezmi co ti jako první padne pod ruku. Hlavně, že to není staré a nevkusné. Dokáže si obléct naprosto cokoliv. Jedinou podmínkou pro její šatník je, aby se alespoň z poloviny podobal dnešní módě. Rozhodne po táboře nechodí v podpatcích a s Prada kabelkou. Radši dá přednost obnošeným, ale pohodlným keckám a normálnímu jednoduchému batohu.

Bethany - typický sangvinik a flegmatik. Když už se někomu podaří naštvat tuto osůbku, což je většinou těžký úkol a jen pro talentované jedince, netrvá ji ani pět minut a už se zase dokáže usmívat a s danou osobou se i bavit. Každý ji dokáže v minutě rozesmát, jelikož je to člověk co se usmívá neustále. Někdo by řekl, že musí být opilá. Ona by to nazvala, že je pouze optimistický člověk a čistí si tak hlavu. Svou inteligenci používá hlavně na zjišťování nových informací, užitečných věcí a nebo při řešení důležitých úkolů. Rozhodně není typ holky, který by se nějak staral o to, že nemá novou rtěnku od Rimmelu. Kdyby už měla vyšilovat, tak kvůli toho, že někde ztratila výpisky z knihy. Působí i je velice uvolněná. Většinou u ní k vyšilování nebo hysterčení dochází až jako poslední stádium šílenství.

Člověk, který ji nezná by ji popsal jako tu co je v pohodě a kamarádská. Nijak moc upjatá či agresivní a naopak zase až ne tak moc velký blázen skákající z útesu hlavou dolů. I když ráda zkoumá a zkouší nové věci, má dost velký pud sebezáchovy, takže si rozhodně všechno promýšlí než do toho skočí po hlavě. Její hlava doslova překypuje kreativními nápady a taky proto je někdy až nesnesitelně ukecaná, jelikož ty nápady si musí najít cestu ven když už to nejde jako s jídlem.

Většinu času je přátelská a milá, neboli se alespoň snaží být. Vždy je ta první, která běží uvítat nové členy a snaží se jim co nejvíce zpříjemnit začátky v táboře. Bere to jako dobré skutky, kterými si vyrovnává to, že je občas sprostší když se do něčeho až moc zapálí. Není nijak extra důvěřivá, a proto moc přátel, kterým by věřila a mohla by se jim se vším svěřit nemá. To samé platí i v odvětí lásky kde je stále ve stavu čeká na toho pravého, který by ji miloval.

Mezi její největší záliby patří architektura a všechno co může udělat s tužkou a papírem. To je další způsob, jak ze sebe dostává nápady. Dokáže být u stolu s tužkou v ruce klidně celý den a ani to nijak nezaznamenat. Kdyby poté měla jít do arény a vybrat si jakoukoliv zbraň, byl by to pravděpodobně meč, se kterým se jí nejlépe pracuje. Ostatní zbraně jsou pro ní zapovězeny.

Ač se to nezdá, má panický strach z výšek, a proto taky její největší noční můrou je sen kdy padá do temnoty. Nedokáže stát vysoko a přitom se dívat dolů. V tě chvíli kdyby ji někdo dotáhl na útes hodně vysoko, došla by k panice tedy poslednímu stavu šílenství poměrně rychle. Ten strach měla už od dětství aniž by věděla jak by se v ní vzal.

Vše to začalo jednoho deštivého dne v Queensu - cihlové domy a pro mnoho známé město jenom díky příběhu Petera Parkera, pavoučího hocha. Zde se do rodiny univerzitního učitele narodil malý uzlíček starostí. Už od mala tato dívenka s výraznýma očima přidělávala svému otci spíše starosti než radost. Kvůli její dětské zvědavé stránce a hyperaktivitě lezla všude kde jí to tělo jen povolilo a do pusy strkala všechno co nebylo kyselé.

Když povyrostla, otec ji začal brávat do muzeí, kde chodil se svými třídami a malá Bethany se naprosto zamilovala do architektury a sochařství. S radostnými jiskrami v očích vzhlížela k těm skvostům a pro jednou byla v klidu a nedělala žádné problémy. Bez matky jenom s otcovským vzorem z ní rostl malý kluk. Žila bez světa princezen, šatiček a třpytek. Místo toho si hrála s vláčky, autíčky a nosila kalhoty s roztrhanými koleny.

Ve škole patřila mezi průměrné studenty. Patřila by i k těm nejlepším kdyby netrpěla dyslexií, kterou, ale z části vyrovnávala velkou snahou o to mí lepší známky a znalostmi. Většinu hodiny, ale nevnímala a na kolenou si kreslila budovy a sochy, které si matně vybavovala z dětství. Kamarádů ve školních letech neměla nadbytek, ale ani žalostnou menšinu. S těmito přáteli poté trávila většinu svého volného času, jelikož její otec chodíval domů pozdě a ona se sama doma bála.

Už v té době navštěvovala nespočet kroužků - od výtvarky až po třeba herecký kroužek. V některých bodovala více než v jiných, ale všechny ji něčím naplňovaly a kdyby se na to podívala zpětně, rozhodně by nelitovala toho, že si je alespoň v mnoha případech jen vyzkoušela.

S otcem prožívala sladké dětství plné rozbitých kolen, superhrdinů, filmových večerů a návštěv jeho hodin na univerzitě kde si vždy hrála na malou učitelku. Ve svých jedenácti letech se vydali s otcem na dovolenou. Nebylo to někde do Itálie nebo Chorvatska, kde odjížděli její spolužáci. Nebylo to kvůli tomu, že by neměli peníze, těch měli dostatek i na takové výlety. Její otec věděl, že jednou ten čas kdy ji dá do tábora, aby ji usnadnil život a konečně by vyrůstala mezi svými přijít musí.

Po krátkém výletu v autě plném hudby, vzpomínání na staré časy a zmrzliny ji otec vysadil nedaleko tábora. Řekl jí jen to nejnutnější a to, že v táboře musí zůstat. V srdcervoucím loučení ji dal malý přívěšek se sovičkou a řekl, že kdykoliv jí bude smutno, má si ho vzít a začít vzpomínat na své dětství. S očima plnými pláče poté dorazila do tábora, kde byl pěkně dlouhou chvíli mezi nezařazenými. Až na její dvanácté narozeniny se ji poštěstilo a opustila Hermův srub.

- Nemá ráda kyselé věci
- Nesnáší pavouky a hady
- Miluje filmy, kina a seriály
- Její nejoblíbenější zmrzlina je čokoládová
- Miluje kávu

*Příchod do tábora: 23.2.2013 ve věku jedenácti let. Když zde přišla, nikdo se k ní nepřihlásil, a proto musela bydlet v Hermově srubu. Určena leden 2014

*Božský rodič: Athéna

DEXIÓKINESIS
(3/10)

Dalo by se říct, že jednoduše jen dělá co jí baví, ale není tomu tak. Schopnost jí propůjčuje neuvěřitelný dar a to takový, že i teď zvládá navrhnout nejrůznější mechanismy a věci, kterým ostatní nerozumí. Budovy, které by nikdo nepostavil. Vlastně opravdu nikdo, protože návrhy v praxi občas kolísají.

Polobůh nemá žádná ocenění


Barbara Palvin


Žádné komentáře:

Okomentovat