Iskander Mishin

Poměrně dosti pohledný mladý muž se záplavou temně zrzavých vlasů, jenž propadají mírnému sklonu se vlnit. O svou hřívá dbá, pečuje, hýčká ji jako živého tvora. Přestavuje jeho charakteristiku, důvod, proč ho agentury vyhledávají, jelikož potřebují neokoukané zboží. Pohledného modela s divočejším vzhledem a neokoukaným kouzlem. Mandlové oči jsou zárukou dokonalého pohledu, přesně nacvičená držení těla zase kvalitního pózování. V obličeji jemné rysy umocňují záhadné tajemno skryté pod maskou nevinnosti. Drobná postava, spíše atletické vzezření. Výška nad mírným průměrem - 178cm. Povětšinou usměvavý, vzorně upravený, dbající na vzezření.

Hyzdí ho několik jizev, především v oblasti hrudníku, jak v nemocnici podstupoval cílenou chemoterapii, jenž mu více přitížila, nežli pomohla. Zbytek je od spolubojovníků v Táboře, kteří ho nikdy nešetřili. Jinak vlastní několik desítek mateřských znamének rozesetých po těle, odnesla to převážně záda a vrchní část nohou, viditelné je snad je jen to na dlani levé ruky, tedy pokud se nesvlékne do plavek.

Kdysi arogantní floutek, kterého nechal osud sáhnout na samé dno, snad aby si uvědomil, jak protivně a nevhodně se choval. Hýčkaný, obletovaný, měl nejlepší předpoklady pro kariéru rozmazleného fracka, stát se tzv. "zlatou mládeží" schytal ovšem tvrdou lekci. Pýcha ustoupila částečně do pozadí, začal víc klonit hlavu, poslouchat, až i samotný Cheirón žasnul, jakou proměnou Iskander prošel. Nevymáchaná držka, jenž si chodila stěžovat na každou drobnost, najednou sedí s ostatními v jídelně, kde se snaží vhodně konverzovat s polovinou stolu. Platí za přátelského, dívky často vyhledávají jeho společnost, považují ho za jakousi vrbu, kam nosí své starosti s chlapci. Zvládá dost obstojně naslouchat, neodmítá ostatní s trápením, jelikož jeho samotného tehdy neodmítli, když měl již počítat poslední dny. Snaží se splácet dobrosrdečnost ze strany ostatních, aby nezůstal nikomu dlužen laskavost či vlídné slovo. Stejně tak si pamatuje křivdy, jenž jak doufá, odčiní čas.

Příliš nevyhledává ostatní chlapce, cítí z nich jistou odtažitost i posměch ke své osobě. Nejvíce zůstává stranou od Áresovců a potomků Athény, ty míjí obloukem. Víc mu nevadí Apollónovi děti a taky vlastní sestry, které občas připomínají rozjívený dívčí kroužek. Chodívá v jejich středu, naslouchá každé z nich, až ho z toho bolí hlava, také proto platí za občasného vybíjecího panáka zášti z řad odmítnutých ctitelů. Taktéž se mu několikrát stalo, že byl konfrontován s otázkou, zdali by nedojednal rande, což vždy rezolutně odmítne. Nemůže dělat dohazovače, přestože by byl schopen kteroukoliv dívku k takovému kroku dovést. Sám nikdy žádnou dívku nikam nepozval, neboť se nedokáže odhodlat.

Snaží se nebýt zbabělý, přestože to občas nejde. Při pohledu na některé instruktory dostává třas do rukou a jakmile se k tomu přidá smršť urážek, hledá nejbližší křoví, jenž by zakrylo jeho přítomnost. Potřebuje trochu ohleduplnější přístup než nadávky, povely, příkazy, trochu té trpělivosti a především pochopení ze strany ostatních. Jinak přešlapuje, tápe, zmatený, rozhořčený sám na sebe, že se chová jak malý kluk, ještě schytává posměch. Starší jak většina svěřenců, přesto neohrabaný jak slon v porcelánu na geny krásy tu nikdo nehraje.

Vyhýbá se proto boji jako čert kříži. Aréna platí za zapovězené místo, plné zbytečných střetů, stejně tak střelnice, kam bývá občas nějakým instruktorem vtažen. Veškeré aktivity, týkající se přežití mu nijak nejdou, je si jistý, že první větší příšera by ho dokázala bezproblémově oddělat, proto se také děsí, jestli Orákulum řekne někdy jeho jméno.

Občas jsou spolu věci až příliš úzce spjaty, až se zapomíná, že existuje i jiná možnost, ne pouze roztomilá holčička zabalená v naducaných peřinkách a to nemluvně mužského pohlaví. Matka se nakonec v synovi vzhlédla, přestože častokrát mívala oči pouze pro dokonalost svých dcer, jenž krásou několikrát převyšovaly obyčejné smrtelnice. Oceňovala nesporné kouzlo chlapcova vzhledu, neobyčejné, kterým si získal tu neodbytnou pozornost bohyně, jenž ho zálibně sledovala z olympských výšin. Připravující se zodpovědně na den, až ho odvede do tábora, aby mu vyjevila veškerá tajemství skrytá za ošemetným původem.

Maxmilian si ten večer pamatoval naprosto přesně, do nejmenšího detailu, získal tu nejkrásnější dívku z celého plesu. Nádherná, okouzlující blondýnka se lichotivě smála jeho vtipům, dávající mu náznaky náklonnosti v nenápadných gestech, když mu drobnou rukou přejížděla po hřbetu ruky, či do něho rádoby omylem vrazila svými dokonale tvarovanými boky. Neustále ji vyhledával v davu, zval k tanci, zjišťoval informace, měl pocit, toužil po ní. Nakonec se nechala tímhle milým Američanem s ruskými kořeny odvést do apartmánu, kde strávili noc plnou dobrodružství, zakončenou všeobecnou spokojeností. Krásná neznámá ráno zmizela, beze slova, se všemi věcmi. Prve ho to namíchlo, cítil se zneuctěný, nakonec pomohlo pár skleniček vodky, aby zapomněl a dál vedl svou svůj život vydržovaného syna zámožného obchodníka v tabákovém průmyslu.

Jaké překvapení ho čekalo, když mu jednoho deštivého podzimního rána volal rozzuřený otec, že je nezodpovědným tupcem. Překvapený tou novinkou, když si sám nebyl vědom žádného závažného pochybení, jel zjistit, co stojí za tím nenadálým záchvatem hněvu. Zůstal stát jako přimražený, když spatřil důvod toho pozdvižení. Otec seděl nakvašeně v kanceláři, matka stála při němž, přičemž v náručí pohupovala podřimujícím miminem. V ten moment následovala smršť urážek, několik výhružek vyděděním, spílání do idiotů a nezodpovědných prostopášníků. Přestože se Maxmilian snažil z celé záležitosti vykroutit, sehrát vše na nevědomého pitomce, nic nepomohlo. Jeho rodiče měli dopis od neznámé krásky, kde se vyznává k vášnivému sexu, těhotenství i porodu syna, kterého tímto nechává v jeho péči. Vše potvrdili i dodatečné testy otcovství. A takhle, za všeobecného virválu a smršti vulgarit, se malý Iskander uvedl do rodiny.

Nastala otázka, zda se takto povedenému uzlíčku breku, hlásit i veřejně. Nakonec se vše tiše, s největší noblesou, zametlo pod koberec. Najala se profesionální chůva, jež dostávala štědré příplatky za mlčenlivost, armáda soukromých učitelů s nejlepší certifikací a dítě bylo prohlášeno za potomka jedné vzdálené příbuzné, která tragicky zahynula. Doma, uvnitř rodinného kruhu, znali pravdu všichni, táta byl táta, děda dědou atd. Mimo, když ho brali po výletech, návštěvách nevšedních atrakcí, uměleckých vernisážích, vždy hrál zakřiknutého hocha, pokorně děkujícího za poskytnutý domov. Už tehdy projevoval drobný talent v manipulaci, kdy nikoho nenapadlo začít se pídit po záhadně zemřelé matce, ani důvodu, že ho rodina Mishninů tak vřela přijala mezi sebe. Všechno vždy vyřešil jeden nevinný dětský úsměv.

Dospíval. Víc pozornosti dostával od prarodičů, jimž postupně učarovával získávanou rozkošností, než rodiče postupně propadajícího žárlivosti nad synovou oblíbeností. Přestože Iskandera sužovaly závažné problémy s učivem, neměl pověst pilného studenta, stále zůstával zlatíčkem, nejlepším vnukem a snaživým andílkem. Vzhledově dokonalá roztomilost sama, kterou nešlo z ničeho vinit, ačkoliv to byl pokaždé on, kdo roztřískal čínský porcelán a záměrně zašantročil klíčky od každého auta v garáží, takže dotyčný strávil půl hodiny hledáním nežli vyjel. Stačil provinilý kukuč, skloněná hlavička, počátky natahování, vše odpuštěno, opravdu vše.

Nastoupil cestu dětského modela, za významného přispění nadšené babičky, jenž ho ráda vodila po obchodech, jelikož samotnou ji procházení předražených krámů nebavilo. Začala si na něm kompenzovat, že nemá dceru či vnučku, on se nebránil. Naopak hojně využíval situací, kdy starší ženu umluvil ke koupi jinak zbytečných kousků garderoby, aby mu šatník začal pozvolna praskat ve švech. Rád se kochal tím majestátním výhledem do plné skříně, uvažujíc, jakou kombinaci zvolí dnes, jestli hodlá působit roztomile, něžně nebo prostě trochu odměřeně. Dokázal vybírat dlouhé desítky minut, přehrabovat hadříky, zkoušet, však poté vždy sklidil pochvalné uznání za znamenitý výběr. Sebevědomí v těchto ohledech narůstalo. Kritiku snášel špatně, ovšem vedla k zvýšenému zájmu o módní průmysl.

V 12 dostával nabídky na profesionální kampaně, velké řetězce toužili toho roztomilého kluka dostat do nejnovějších reklamních materiálů. Sláva, přinášel rodině dobré renomé. Mishinové už pronikali i do neznámých vod, dobývali svět módy. Děd se dmul pýchou, vnuka neustále chválil, rozmazloval, obdarovával. Jeho otec, neslavný proutník Maxmilian, se raději oženil, než by musel sledovat úspěšnou kariéru nechtěného potomka. Nikdy v něm neviděl syna, jen konkurenci, roztomilou, schopnou konkurenci. Trápilo to kluka? Ne. Prostě přijal rozhodnutí táty, který ho nevzal nikdy ani do zoo, vcelku s povděkem, že mu konečně přestane, v alkoholovém martýriu, rozstříhávat oblečení. Narození dvou nevlastních sester přešel mávnutím ruky, majetek byl dávno napsaný na něj, netřeba se strachovat.

Polobožská krev přitahovala nestvůry, proto se Afrodita rozhodla svého chlapečka ochránit včas. Vše domluvila, dítko vyzvedla, vzala do bezpečí. Uculovala se a říkala, jak pro ni tohle netradiční role, že doteď vodila spanilé dívčiny, nikdy ovšem pohledného jinocha. Její pohled, plný něhy, rozplývání nad zjevem, tolik lichotek dosud nevyslyšel od žádné z žen. Prý podědil to nejlepší, ohromující dílo. Společně procházeli lesem, čas plynul rychle, když vzájemně tokali v superlativech, nakonec pouť ukončila před branami Tábora. Iskander nechápavě konfrontoval ženu s tím, co zde bude dělat. Ona odpověděla sladce, že sílit. Chtěl jí položit několik dalších otázek, avšak záhadně zmizela. Vešel dovnitř, málem omdlel. Místo chaosu, běsnění, bojového ryku a všudypřítomného zmatku, ještě několik úrovní pod standardem na který byl doma zvyklý.

Vystavený nepříjemnému tréninku, kde ho předháněl každý schopnější táborník, si začal k místu pěstovat hluboký odpor. Odsekával, vzpíral se příkazům, platil za rozmazlené děcko, kterým opravdu byl. Jídlo odporné, ubytování podprůměrné, chování jako s onucí, prskal síru na všechny strany. Nejvíce proti chuti mu byla návštěva u Cheiróna, kdy ho důkladně pokáral a naváděl k rozumnosti, to zásadně odmítl. Toužil opět odejít domů, pokračovat v nakrucování se před objektivy, žít z bohatství prarodičů. Najednou ho všichni viděli rovně, to nesnášel. Opustil ho, jakmile dostal možnost v 20 letech, pak ovšem zasáhl osud.

Po příchodu domů trpěl silnými nevolnostmi, nechutenstvím, i postavit se, představovalo skoro nemožný problém. Odřekl veškeré zakázky, ležel na posteli, obklopený doktory, zesláblý, zničený. Vyslechl si ortel, rakovina žaludku. Výhled, asi tak půl roku života, v tom dostal největší facku života. Zmučený v bolestech, přestal vnímat svět. Úpěl jak raněné zvíře, některé noci probrečel, nedokázal to kontrolovat. Žádná vlídná slova nedokázal utěšit tu beznaděj, bezmoc, pomalu se odevzdával neradostné vyhlídce, umře. Matka ho tehdy navštívila, potají, stiskla mu něžně ruku, šeptem ho ujistila, že ho nenechá odejít, ať jen vytrvá. Přízeň bohyně obměkčila nejedno srdce.

Že by svoje návštěvy v táboře miloval se říct nedá, ale byl zavázaný je pravidelně činit. Na půl roku, občas déle, někdy nikoliv. Pod dohledem Hebe dokázalo jeho tělo načerpat částečně sílu zpět, fungovat. Rakovina zůstává neléčitelná, neodejde. Jen smířlivá moc bohyně pomáhá utlumit její agresivitu, projevy, umožňuje Iskanderovi žít relativně plnohodnotný život, přestože se musí částečně vzdávat světa tam venku a pravidelně docházet za ostatními polobohy. Své tajemství pečlivě střeží.

*V táboře mu posměšně říkají Amorek.

*Nesnáší jehly.

*Trpí alergií na broskve, meruňky, nektarinky, kapustu a především hrách.

*O nemoci nemluví, nechce vypadat ještě slabší, než ho vnímají.

*Modela již dělá jen příležitostně, v rámci možností, přestože je o něj stále velký zájem.

*Miluje pozorování hvězd na obloze, uklidňuje ho to a přivádí na jiné myšlenky.

*Občas sepisuje básně nebo chodí malovat, ale spíš příležitostně, už takhle je vnímám jako zženštilá parodie na muže.

*Svým prarodičům, alespoň jednou týdně volá. Ti jsou přesvědčení, že Iskandera zachránil Bůh a tak se za něj pravidelně chodí modlit. Ani neví, jak blízko pravdě jsou.

*PŘÍCHOD DO TÁBORA: 28.12.2006

Zařazený: 20.2.2007

*BOŽSKÝ RODIČ: Afrodita.

MYSTIOKINESIS

Za uštěpačné poznámky dokáže vyčarovat protistraně nos, jakoby byl po 10ti špatných plastikách. To stejné platí i s ostatními části těla, záleží na představivosti. Bohužel účinek trvá jen pá minut a pokud už jde o větší kosmetickou úpravu, trvá nanejvýš minutu.

AMOKINESIS

Nejde zas tak o vyvolání lásky nebo chtíče, jako spíš udobřování vztahů. Párkrát se třeba povedlo, že schopnost svedla někoho dohromady, ale to po pár dnech jako mávnutím proutku přešlo, protože nemá schopnost na této úrovní skoro žádný efekt.

 

 Polobůh nemá žádná ocenění

Bartek Borowiec