Má černé dlouhé vlasy skoro až pod ňadra a kůži spíše bledší barvy. Není nijak vysoká spíše má výškový průměr, měří zhruba 1,73 metru. Má světle modré oči, které se zdají být až šedé či sivé, záleží na úhlu pohledu a hře stínů a světla. Její oči jsou vždy zvýrazněné černou tužkou aby naháněla větší strach. Na levé lopatce má kruhovou jizvu od očkování a na té samé ruce má i černé tetování, které připomíná egyptský znak. Proč ho má či co znamená ale neřekne. Nosí převážně černé oblečení sestávající z černých nátělníků, uplých kalhot a bot, kterými jsou buď tenisky nebo kozačky bez podpatku.
Na první pohled by mnozí určitě řekli, že vypadá jako obyčejná dívka. Téměř nenápadná a teoreticky tichá, stojící ve stínu opodál a jen sledující situaci, odehrávající se před ní s lhostejným či neutrálním výrazem. Vlastně to není daleko od pravdy, protože s ostatními si často nerozumí. Ovšem právě tímhle podceněním jejího pravého já se ošidí spousta lidí. A taky na to mnohdy doplatí. Na pohled druhý je z ní totiž velmi zapálená bojovnice. S prudkou, až horlivou a tvrdohlavou povahou, která pokud se pro něco rozhodne, málokdy ji někdo dokáže přesvědčit aby ustoupila. Také se velmi často stává, že pokud něco špatně pochopí, či si něco vyloží jako urážku pomalu přejde k jízlivosti a potom k souboji. Jak jinak než o svou čest. Je vcelku odvážná a ráda přijímá výzvy. Ostatním moc nedůvěřuje, ale pokud někdo vystoupá až na hodnost přítele, dokáže být velmi milá, pozorná a důvěřivá ačkoliv to na ní nepoznáte na první pohled jelikož se moc často neusmívá, spíše je to pousmání nebo jízlivý úšklebek pobavení. Má totiž za to že jakmile si pustí někoho blíže k tělu, tak tím projeví jakousi slabost, která se může obrátit proti ní a to nechce. Avšak stále je a zůstává bojovnicí, což dokazuje i její pronikavý pohled až sivých očí, kterými odhaduje a sleduje situaci a taktéž to dokazuje její meč, který nosí stále připevněný u pasu nebo na zádech. Záleží na situaci. Krom meče umí trochu bojovat i s vrhacími zbraněmi a dýkami. Jiné zbraně moc nepoužívá, je to tím že s lukem či oštěpem si moc nerozumí, má raději zbraně na boj z blízka. Často jde zahlédnout s neutrálním výrazem, avšak během několika vteřin ho dokáže proměnit nejen na jízlivý a drzý, ale také chladný či pobavený, až vřelý. Ale pokud si vezme plášť s kápí, ve kterém schovává své nejmilejší zbraně, nejde vidět ani tvář, ani její výraz a stává se tak jakýmsi špehem.
Narodila se jednoho prosincového rána, ve znamení Střelce, ženě jménem Jocelyn Shawynn-Arastor. Její dětství bylo stejně hezké asi jako u každého dítěte, které mají rodiče rádi. V tomhle případě tedy rodič. Když jednou navštívili muzeum, Ailin se tam zalíbili staré meče a na tu vitrínu se nemohla vynadívat. Úplně se pro ně nadchla. Od té doby ji až přitahovaly zbraně, zvláště ty, které měly krásně chladnou čepel, ale byly pro ni nebezpečné a tak je matka schovávala, stejně jako skrývala tajemství i o jejím otci, ačkoliv se jí Ailin snažila přemluvit, aby jí to prozradila. Vždycky to ale skončilo jen prudkou hádkou a boucháním dveří. Čas plynul a Ailin nastoupila už do své několikáté školy, protože s ní byly “problémy”. Ale když ta holka ji prostě k souboji vyprovokovala, když ji ustřihla pramínek vlasů, a ta klučičí noha o kterou zakopla se také nemohla obejít bez odezvy. Kterou vyhrála. Vlastně se jí podařilo vyhrát všechny takové menší bitvy, které často končily s rozbitými nosy, zlomenými rukami a nebo rozšlápnutými brýlemi. Ale co? Mohli si za to sami. Nikdy vlastně netušila proč to dělá, vždy ji popadla ta její prudká povaha a opustila ji až bylo po všem. Jediné místo, kde se cítila opravdu dobře, byl kroužek, kde se učila šermu a držení zbraně, kam ji máma dovolila v asi 12 letech chodit. Z nějakého důvodu ji ta chladná, lesklá ocel uklidňovala a dávala pocit bezpečí a hlavně společnosti. Jednoho večera se jí máma snažila vysvětlit proč to tak je. Jenže Ailin to už po těch letech zamlčování nechtěla slyšet a bylo jí to vcelku jedno, nezajímalo ji to. Jednodušše typický dospívající teenager s vlastní hlavou. Proto není divu, že zase prudce vzplála a začala hádka, ačkoliv se jí matka snažila uklidnit a v klidu jí to vysvětlit. To ji rozezlilo natolik, že to nevydržela a zabouchla se v pokoji. Chvilku čekala a pak vzala do ruky meč, který jí máma koupila k 16. narozeninám. Měla chuť ho vyhodit z okna ale byla to jediná věc kterou měla a která jí dokázala uklidnit. Tentokrát to ale bylo jiné, a přesto když vylezla oknem ven, stejně ho u sebe měla. Nějakou dobu se potloukala po ulicích města a nakopávala vše do čeho se kopnut dalo v potřebě se po té prudké hádce uklidnit. Dokud za sebou nezaslechla kopyta, ze kterých se vyklubala nějaká polo-koza. Ta ji jen prostě sdělila, že má ten meč zase schovat a že musí jít s ním protože tady venku je ve velkém nebezpečí. Nevěřila mu, dokud se za jejími zády neobjevil obrovský kyklop. Strach ji ochromil ještě více než u té kozy, protože vůbec nechápala co se děje ani co to je za stvoření, ale ta koza už ji táhla pryč… A tak se dostala až sem. Do nového domova a života.
* Bojí se neúspěchu, toho, že selže a nebude určena
* Ráda se dívá na noční oblohu a hvězdy
* Její oblíbeným sladkým jídlem je perník a čokoládová bábovka s čokoládou
* Jejím oblíbeným slaným jídlem je zapečená brokolice se sýrem a pizza
* Nemá ráda falešné lidi
*PŘÍCHOD DO TÁBORA: Satyr ji do tábora přitáhl začátkem roku 2018 ale zatím je rodičem nevyžádaná
Polobůh neovládá žádné schopnosti.
Polobůh nemá žádná ocenění.
Valentina Kallias
Žádné komentáře:
Okomentovat