Riley E. Lockwood

Rileyho poznáte podle dvou věcí.
Zaprvé - vlasy. Vždycky, a je jedno jestli se právě probudil, vylezl z vody, dvě hodiny se česal, nebo hrál šachy, zkrátka vždy vypadají, jakoby se v nich vyřádilo malé tornádo. NIC nedokáže tu hnědou příšernost srovnat a tím NIC myslím NIC. Jediné, co by možná pomohlo je kompletní oholení hlavy, což by Riley za žádnou cenu nedovolil.

Zadruhé - nemá pravou ruku. Respektive, jeho pravá pravá ruka je nahrazena kovovou protézou, kterou dostal ke svým prvním narozeninám v táboře. Není dvakrát obratná, takže na lukostřelbu, nebo hudební nástroje mohl rovnou zapomenout, ale na běžné činnosti zcela stačí. Její jediná opravdová nevýhoda je její váha, která stahuje celou Rileyho pravou polovinu dolů.

Jinak se Riley nepyšní žádnými zvláštnosti. Docela obyčejné modré oči, nos jaký má každý druhý, průměrná výška, zkrátka nic, co by ho jakkoliv odlišovalo od zbytku populace. Stejně tak jeho šatník, který z většiny tvoří oranžová táborová trička a rozdrbané džíny je celkem fádní.

Pomalá. Jinak to vyjádřit nejde. Riley je Pomalý s velkým P. Nikdy nedorazí včas, když mu cokoliv svěříte, pravděpodobně to udělá týden po uzávěrce, nebo rovnou vůbec, a kdykoliv začne mluvit, rovnou se posaďte a udělejte si pohodlí. Protože to bude trvat dlouho. A ve výsledku tomu pravděpodobně stejně nebudete rozumnět.

Existují pouze dvě situace, za kterých přepíná z módu Lenochod na vyšší rychlost. Při souboji, nebo když řídí jakékoliv vozidlo. Do soubojů se zapojuje jen, když vyloženě musí a opravdu nemá na výběr - ale nehledejte za tím žádnou šlechetnost, nebo odpor ke krveprolití. Jedná se o čistě o lenost. Naopak, řízení vyhledává jak může - a je jedno jestli se dostane za řidítka koloběžky stlučené z prkýnek, nebo může šoférovat Koenigsegg One:1, se zrychlením z nuly na sto kilometrů v hodině za jednu vteřinu, silou 1360 koní a maximální rychlostí 440 kilometrů v hodině. Kola jako kola.

Pokud vydržíte to jeho pomalé tempo, zjistíte, že uvnitř je to milý kluk. Vážně, má rád lidi, polobohy, dryády, kentaury, satyry, zvířata, prostě všechno co je živé a nepokouší se ho zabít. Taky dělá výborný čaj, když je něco opravdu vtipné, rád se zasměje a dívá se na lidi z té lepší stránky. Jenom prostě svůj postoj nedává najevo tak jasně, jako většina normálních lidí. A pozor, není to proto, že by se chtěl nějak uzavírat před světem. Jen zjistil, že život je prostě jednodušší a nemusíte vynakládat tolik námahy, abyste obhájili své názory, když se k okolnímu světu zkrátka nebudete příliš vyjadřovat.

Riley měl narozdíl od většiny polokrevných naprosto pohodové dětství. Jeho rodiče ho milovali, měl tři naprosto skvělé sourozence, kteří ho vždycky podrželi a psa jménem Bax, který by pro něj roztrhal i medvěda, kdyby to bylo nutné. Riley si užíval života, hrál si s ostatními dětmi z malého městečka jménem New Grove a pojmy jako "nemejský lev", "nelidská boles" nebo "strach" do jeho života nijak nezasahovaly. První prasklinka v této idyle, nepatrná a téměř neviditelná se objevila když mu bylo šest. Tehdy se dozvěděl, že je adoptovaný a na týden zalezl do pokoje. Následovalo několik dní domlouvání, pláče a trucování, načež se všechno uklidnilo a on žil šťastně dál.

Pak přišla škola a s ní druhá prasklina. Z pochopitelných důvodů mu dělala obrovské potíže, které překonal jenom díky svojí učitelce Ling Pchej. Tato milá dáma ho naučila nejen číst a psát, ale také mu ukázala, že ne všechno vyřeší rychlost. V podstatě díky ní Riley zpomalil na tempo, které používá dodnes.

Třetí prasklina kompletně zničila jeho život. Bylo mu osm a do jeho třídy přišel nový kluk. Grant Jefferson, boháč, který byl hned druhý den po svém příchodu pasován na největšího raubíře školy, když zapálil několik popelnic a počmáral pekařství naproti škole sprostými nápisy a shodou okolností - polobůh. Kvůli tomu a svým mizerným studijním výsledkům se dostal na doučování, kam chodil i pomalý Riley. A světe div se, z chlapců se stali kamarádi.

Jejich přátelství začalo společným chozením ze školy, pokračovalo vzájemným opisováním a skončilo u ošetřování krvácejících ran. Grant se Rileymu přiznal, že už od malička ho pronásledují různá monstra a pokoušejí se ho zabít, což mu Riley samozřejmě nevěřil. Názor změnil teprve, když si hráli na zahradě slečny Pchej a přepadl je tříhlavý pes. Riley vyvázl bez zranění, zato Granta už ty jizvy hyzdily napořád. A to ještě měli štěstí - kdyby je nepřiběhla zachránit slečna Pchej - z níž se záhy vyklubala dcera Athény - byli by dopadli hodně špatně. Ona také Grantovi řekla o jeho božském původu. Rileyho pokládala za obyčejného člověka, který jenom vidí skrz Mlhu. Slečna Pchej chtěla Granta okamžitě odvézt do Tábora Polokrevných, kvůli abnormální aktivitě monster v jeho okolí, ale nesetkala se s pochopením. Grant za žádnou cenu nechtěl opustit jak Rileyho, tak ani svou matku a od té doby se slečnou Pchej nepromluvil.

Jednoho dne v zimě 2013 jela celá třída na exkurzi do New Yorku. Všechno probíhalo přesně podle plánu a vypadalo to, že se výlet obejde bez tragédie. Bohužel Granta a Rileyho vyčenichal nemejský lev a rozhodl se, že mu poslouží jako odpolední svačinka. Grantovi došlo, že by ho měli odvést od svých spolužáků a tak si, tramtadadá, vzali s Rileym taxi. Plán - ujet co nejdál - bohužel selhal, když lev okýnkem vyrval taxikáře ze sedadla a s ním i jediného člověka v autě, který uměl řídit. Tehdy Riley objevil svůj talent a chopil se volantu. 

Od devítiletého špunta nemůžete čekat nic extra, ale Riley překonal veškerá očekávání. Sice pravděpodobně srazil pár koček a porušil snad všechny dopravní předpisy, které kdy byly sepsány, ale udržel auto na silnici a to se počítá. Jenže taxikář lvovi prostě nestačil. 

"Výborně, Riley! Myslím, že jsme ho setřásli! Jsi nej..." To byla poslední Grantova slova. Potom se okýnko na jeho straně roztříštilo, Grant a moje pravá ruka zmizeli a nahradila je krev, bolest a lví morda, páchnoucí zahnívajícím masem. Neskutečně to bolelo. Nedovedete si představit jak. Nedokážete. Pokud vám někdy někdo neurval končetinu, tak ne. Přes krev a slzy jsem nic neviděl... Vůbec nic... Pak lví tlama zmizela. Grant tu bestii zřejmě uspokojil, ale vzhledem k tomu, že si s sebou vzal i mojí ruku - asi jako dezert -, v řízení jsem prostě pokračovat nemohl. Taxík dostal smyk, smetl telefonní budku a zdevastoval výlohu hračkářství. Poslední co si z toho dne pamatuju je velká plastová panenka, zírající na mě skrz zakrvácené čelní sklo.

Probudil se o pár dní později v nemocnici. Tam ho navštívila milá blondýnka, která se představila jako Hébé, s nabídkou místa v Táboře. Riley původně měl v úmyslu odmítnout, protože mu přišlo, že krade Grantovo místo, ale když si představil, že by se v tomhle stavu vrátil do New Grove, navíc bez Granta a s vědomím, že podobná příšera by jednoho dne mohla přijít i k němu domů... Místo návratu se tedy sžil s táborem a smířil se se svým osudem. Po několika měsících. Stále měl pocit, že na jeho místě měl být Grant. Teprve když ho navštívila slečna Pchej, dal se trochu dohromady. Začal se usmívat. A teď, čtyři roky po tragédii už byste neřekli, že kdy zažil něco horšího, než výprask od Cheiróna.
 

- NIKOMU nikdy neřekl, co znamená to E. v jeho jméně. Ani Grantovi ne. Je to totiž příšerně trapné.
- Občas ho popadne objímací nálada. Pak je schopný použít jako polštář i Cheiróna.
- Jeho kovové ruky se můžou dotknout pouze Hefaistovci a to pouze v případě, že je rozbitá. Nikdo jiný. TEČKA.  

- Příchod do tábora: Leden 2013, vyžádaný.

- Božský rodič: Hypnos
 

PARÁNOIA

Iluze použité proti ostatním nemají tak velký účinek a netrvají moc dlouhou dobu. Občas se ještě může stát, že iluzi uvěří i sám zadavatel, ale to jen zřídka kdy.

 

Polobůh nemá žádná ocenění.

William Franklyn-Miller