Angel Desirée Santana

Na svojí výšku si nestěžuje, i když nepatří k nejvyšším dívkám. Na jejím těle byste asi jen těžko hledaly nějakou známku tuku nebo přebytečných kil. Po letech tvrdé dřiny a tréninku by bylo jen divné, kdyby tomu bylo jinak. Už podle výrazu se dá snadno poznat, že je dcerou svého otce. Na tváři má většinou tvrdý a hrdý výraz, který jí jen tak někdo nesmaže. Velké modrošedé oči mají většinou tvrdý a hodnotící pohled někoho, koho nechcete naštvat. Její hnědé vlasy jako by snad neustále měnili odstíny. Jeden den jsou téměř černé, jindy zase světlé a další zase tmavě hnědé. Vzhledem k tomu, jaké je v T&aac ute;boře neustále počasí, tak není nic těžkého zjistit, že Des má na zádech tetování. Představuje černou vránu v letu a má ho od svých osmnácti let.

Nutno poznamenat, že její první jméno je jen zbožným přáním její matky. K andílkovi má Des asi tak daleko jako Zeus k věrnému manželovi. Je to dcera svého otce se vším všudy. Dříve jedná, než si promyslí nějaké následky svého počínání. Je horkokrevná a jednoduše se naštve. Už na první pohled ale patří k lidem, u kterých si to nechcete rozházet. Trpělivost není její silnou stránkou, takže jí občas rupnou nervy, když musí táborníkům po páté vysvětlovat, co vlastně mají dělat. Když k tomu přidáte přísnost a občasnou touhu shazovat ostatní, tak se z ní nestává moc oblíbená instruktorka. Na druh ou stranu je ale schopná vám dopodrobna a krok po kroku vysvětlit, co dělat snad s každou zbraní, která existuje. Na poprvé s tím nemá problém, na podruhé už lehce skřípe zuby. Kdyby ale nebyla schopná někoho něco naučit, tak by se nemohla stát instruktorkou. V běžném hovoru je sarkastická, na všechno má nějaké poznámky a žádnou si neodpustí. Nejlépe asi vychází se svými sourozenci, kteří jí jsou alespoň trochu podobní. Svůj volný čas tráví ráda tréninkem. Uvědomuje si totiž fakt, že to není tak dávno, co sama byla tábornicí, takže má co zlepšovat. Když tedy netrénuje nováčky i stálé táborníky, tak piluje svoje vlastní schopnosti . Pokud jí vyzvete na souboj, tak využije všechny své schopnosti, znalosti a jakoukoli výhodu, kterou získá k tomu, aby vyhrála. Je soutěživá a nesnáší prohry. Neumí se s nimi moc dobře vyrovnávat, dělá jí to problémy a netají se tím. Z tohohle se asi dá získat dojem, že se neumí bavit. Jistě, tráví většinu svého času tréninkem, ale pokud už ne, tak když přehlédnete její neustálé poznámky a netrefíte se do nějakého tématu, které by jí mohlo naštvat, tak by mohla být obstojnou společností. Stejně jako ostatní lidi se umí smát, vtipkovat a být zábavná, ovšem to bývá jen, pokud je opilá nebo v příto mnosti svých přátel.

Narodila se uprostřed léta a už od dětství vyrůstala na vojenské základně. Její matka byla Mexičanka, i když při pohledu na Des by to asi jen málo kdo řekl. Její první jméno bylo vroucným přáním její matky, aby byla opravdu tím požehnáním, i když dobře věděla, kdo je jejím otcem. Rozhodně nebyla moc hodným dítětem. Pořád se někde toulala, dostávala se do nebezpečných situací a neustále se ochomýtala kolem zbraní. Střelných i chladných. Postupem času se začala projevovat její hyperaktivita, kterou si vybíjela běháním. Chodila běhat každý den, ale ani to jí nijak nepomohlo. Školy měnila často, vzhledem ke své dyslexii a taktéž ani přesuny její matky tomu nepom& aacute;haly.

S tím, jak rostla, si jí ale začali víc všímat i příšery. Její polobožská krev je přitahovala a nevypadalo to, že by její matka zvládla odehnat všechny. Zvlášť když je neviděla. Skrývat jí pomáhali přesuny a hlavně pach vojenské základny, jenže v jejích deseti letech měla její matka zůstat na jedné vojenské základně v Texasu. Dva roky. Dřív se stěhovali jednou za půl roku, ale zůstat dva roky na jednom místě bylo podle její matky moc nebezpečné, takže nastal ten správný čas, aby poprvé navštívila Tábor.

Cesta tam pro ní byla jistým způsobem děsivá, protože její matka se jí snažila vysvětlit všechno, co sama věděla. O řeckých bozích. Polobozích. Řeckých bájích. Nestvůrách. Kdo je její otec jí ale neřekla, i když to věděla. Nechtěla, aby tam přišla už s tím. Její matka se do Tábora jako smrtelník nemohla dostat, takže Des tam musela sama. Bylo to pro ní jako spadnout do králičí nory. Ujal se jí Cheiron a vysvětlil jí všechno o Táboře, o jeho fungování a o tom, kdo vlastně je. Měl o dost lepší informace než její matka. To je nutné říct.

Tak se tedy stala součástí Tábora, navíc k tomu musela ještě studovat, ale nejdřív se musela naučit, jak se ubránit. Postupem času se v boji zlepšovala a půl roku po jejím příchodu se jí nad hlavou objevil symbol boha války. Bylo to poté, co její tým zvítězil v boji o vlajku. To bylo asi znamení, že stojí za to, aby se k ní její otec, bůh války, přihlásil. Od té doby se její vnímání světa polobohů změnilo a stejně tak se změnilo i to, jak se na ní dívali lidé. Nedělal jí problém bojovat s nejrůznějšími zbraněmi a tvrdě na sobě pracovala. Sem tam se účastnila výprav, pokud byla vybrána. V osmnácti letech, když byla navštívit matku, si nechala udělat tetování. V tom stejném věku se také stala instruktorkou. Není sice nijak oblíbenou učitelkou, ale zato má u svých žáků výsledky.

*Představuje se vždycky svým druhým jménem, někdy jen jeho zkráceninou Des. Svoje první jméno téměř nepoužívá, takže pokud jí chcete naštvat a pokud tohle jméno znáte, tak oslovení Angee nebo Angel zabere.
*Vzhledem k tomu, že se představuje jako Des, tak někteří táborníci z toho vytvořili přezdívku Děs nebo Běs.
*Při svém tréninku má vždycky v uších sluchátka, ve kterých si pouští kapely jako Imagine Dragons, Twenty One Pilots nebo AC/DC.
*Miluje nezdravé jídlo – brambůrky, pizza, burger, dorty.
*V Táboře organizuje Boj o vlajku a různé podobné soutěže, které mají prověřit, co se táborníci naučili.
*Vždycky u sebe nosí zbraň. Dýku, meč, cokoliv. Pokud u sebe nic nemá, bývá neklidná.

*PŘÍCHOD DO TÁBORA: Do Tábora přišla v září roku 2006.
*Zařazená byla o půl roku později

*BOŽSKÝ RODIČ: Áres

NECROMANCIS 

S úspěchem lze vyjít, pokud vyvolaní vojáci drží po hromadě, což se v této fázi už zdánlivě daří. Pokud tak přežijí výstup z hrobu, lze je na nějakou dobu použít na bitevním poli, než dojde výdrž tam. V podstatě se ale pěšáci drží docela úctyhodnou dobu.

ODIKINESIS

Spíše aby vyvolala hněv v někom jiném, vyvolá ho spíš v době, když se jí schopnost nepovede použít. Čím dál častěji se však daří přenést emoce v bitvě na někoho jiného, ale nedá se říct, že by to byla zrovna zásluha tohoto daru.

TELUMKINESIS

Téměř mistrovské zacházení s jakoukoliv zbraní, která slouží k boji na blízko. Talentem pro zbraně na dálku polokrevný sice moc neoplývá, ale také to není až tak marné, když už dostane něco podobného pod ruku.
 

INSTRUKTÁŽ: 

Boj ve ztížených podmínkách

 

Elizabeth Gillies