neděle 25. února 2018

Kouki Nakajima

https://olympians-rp.blogspot.cz/2018/02/kouki-nakajima.html

Pokud byste tvrdili, že Kouki není atraktivní, buď byste museli trpět vážnou vadou zraku, nebo naprosto příšerným vkusem. Pyšní se hlubokýma, temně hnědýma očima mandlovitého tvaru, v nichž neustále září světýlka, u nichž si však nikdy nejste jistí, jestli jsou přátelská, nebo zabijácká, hustými čokoládově hnědými vlasy, elegantně modelovaným nosem a sladce růžovými rty, které by mu mohla závidět leckterá slečna. Co naopak on závidí on většině chlapců je výška - 163 opravdu není moc a on si toho je bolestně vědom. I přes svou, ehm, nížku si však vypracoval silné a pružné tělo tanečníka a navíc umí pár pořádných kleteb, takže nikomu nedoporučujeme dělat si z něj kvůli tomu legraci. Pak neříkejte, že jsme vás nevarovali. Nikdy nenosí trička s krátkým rukávem, ani kraťasy a je jedno jaká vedra panují. Je to z toho důvodu, že všechny končetiny má poseté desítkami jizev od vpichů po injekčních stříkačkách a nerad by, aby to někdo viděl. Ví o nich jen hlavní vedoucí tábora a několik starších táborníků, kteří se o tom nijak nešíří, za což jim je Kouki vděčný.
 
Pokud pominete jeho napoleonovský komplex, máte před sebou ukázkového instruktora, který nedělá problémy, umí si udělat legraci a rád každému poradí. Dokud si nerýpnete do jeho výšky. Nebo mu nenabídnete alkohol. Nebo si v jeho přítomnosti nezapálíte cigaretu. Nebo nemluvíte sprostě. Nebo se nechováte nefér a je jedno, jestli předbíháte ve frontě na banány, nebo taháte z mladších táborníků peníze. Nebo - a celý olympský pantheon stůj při vás, jestli vás taková kravina napadne - vás neuvidí s jointem.
Až na tyhle situace to je pohodář, klídek, Hawai, o nic nejde.... "Ty tam nemluv sprostě, nebo si tě najdu, profackuju tě, že týden neucítíš čelisti a pak budeš měsíc mýt nádobí!" Nikdy ho neuslyšíte říct sprostého slova, i když nějakou tu lehčí nadávku z úst vypustí, pokud má opravdu důvod... ,,Běž zpátky nakonec, než si to rozmyslím a proměním tě ve frigidního králíka s nějakým bolestivým ušním zánětem!" Každého si rád vyslechne a umí uznat i cizí názor... "KOMU ŘÍKÁŠ MRŇOUS, TY KOŇSKÝ SALÁME S MOZKEM VANILKOVÉHO PUDINKU!?" Ehm, až na ty výše zmíněné připady, samozřejmě. Potom vám nezbývá, než se ukrýt do protiatomového krytu a počkat půl hodiny, než se bouře přežene. Dobu schovávání doporučujeme až o šest měsíců prodloužit, pokud naznačíte jakoukoliv možnost příbuzenství mezi ním a Tyrionem Lannisterem.
Za předpokladu, že neuděláte podobnou blbost se s ním dá hezky popovídat, zasmát se i se něco naučit. Narozdíl od většiny ostatních ze srubu sice nepříjmá úplatky, aby někomu přičaroval prasečí rypák, nebo ho proměnil v žabáka, ale zato podobným způsobem rád trestá přestupky a občas to udělá i pouze pro vlastní pobavení. A pokud mu to nepřikáže Cheirón, nápravu od něj jen tak nečekejte... V žádném případě ne zadarmo.
 
Haru Nakajima, profesor japonštiny na Harvardské univerzitě, nikdy nepatřil mezi playboye. Naopak, byl to spíše tichý introvert, který se kromě svých přednášek a čtvrteční kávy v "Caffé & Peace" společnosti zásadně vyhýbal. Pouze jedno jedinkrát zhřešil s neznámou profesorkou řecké mytologie... A pěkně se mu to vymstilo. O devět měsíců později na svém prahu nalezl dva košíky s lístkem "Jsou tvoji." Dva chlapci, podobní si jako vejce vejci tedy dostali jména Shuu a Kouki, otec jim najal chůvu a dál se je snažil ignorovat.
V tom mu oba chlapci byli velice nápomocní. Shuu neustále seděl v knihovně a támhle pročítal učebnici čínštiny, tuhle podrobný průběh války za nezávislost, jinde řeckou mytologii a o kus dál zase encyklopedii nerostů a minerálů. Nedělal problémy, dobře se učil a obmotal si okolo prstu všechny knihovnice v Cambridgi.
Kouki se na univerzitě, kde všichni tři - čtyři s chůvou - bydleli nikdy příliš dlouho nezdržoval. A vlastně ani nikde jinde - chodil za školu, klel, už ve dvanácti začal kouřit a měl prolezlé všechny špinavé uličky v Cambridgi. Ve třinácti začal tamějším drogovým dealerům dělat poslíčka, který za pár penny nosil drogy za tisíce z jednoho konce města na druhý. Především jednomu Brazilci, který ho prakticky vychoval. To on ho naučil Capoeiru, dal mu ochutnat jeho prvního jointa, jeho první vodku a v patnácti i první injekční stříkačku... Kouki si tak vynahrazoval otcovu ignoraci, výsledky ve škole, které zachraňoval pouze jeho bratr, který mu psal úkoly a občas místo něj udělal i test a pocit méněcennosti vedle Shuua. S krví rozředěnou něčím ilegálním se mu to snášelo snáz.
Shuu však nebyl blbý a postupem času mu došlo, co se to s jeho bratříčkem děje. Pokoušel se ho přesvědčit, aby přestal, ale jediné co tím získal bylo pár facek. Koukiho stav se horšil, už skoro nechodil domů a Shuu byl stále zoufalejší, až se nakonec svěřil otci. To neměl dělat. Kouki si poseděl v léčebně, odkud dvakrát utekl a jakmile se vrátil, s tím že je "vyléčený" začal brát znova. Teď navíc měl na Shuua vztek a otec Koukiho nepokrytě nesnášel. Napětí mezi všemi třemi rostlo, až jednoho dne dostoupilo neodvratného vrcholu.
Ty vulgarismy, které na sebe Kouki a Haru křičeli ani nebudeme opakovat. Stačí říct, že Kouki za sebou práskl dveřmi a rozhodl se zmizet z Massachustes. Shuu se uchýlil do knihovny, odkud už vůbec nevylézal a Haru předstíral, že nikdy neměl žádné syny.
Kouki se dostal do New Yorku a usídlil se v Midtown, kde se jeho závislost rozjela naplno. Kouřil, pil, sjížděl se vším, co šlo nacpat do stříkačky.... Dokud ho nenašlo jeho první monstrum.
Byl to Shuu, za kterým onoho dne do knihovny přišla jeho matka a komu dala útlou knížku napsanou ve staré řečtině. To byl jazyk, který geniální Shuu ovládal a nemálo ho proto překvapilo, že drží v ruce cosi na způsob lexikonu a co víc, že kouzla z onoho lexikonu fungují. Poté vedl s Hecaté, jak se žena představila dlouhou debatu, během níž mu bylo všechno vysvětleno. Jeho božský původ, základní pravidla pro přežití a v neposlední řadě, že Koukiho málem roztrhala harpyje.
Shuu nenechal otci ani ten lístek a okamžitě se vydal na místo, kde měl podle matčiných instrukcí nalézt svého bratra. Skutečně ho našel - pod mostem, na hromadě odpadků, v takovém stavu, že i Prométheus po padesátém vytrhání jater vypadal líp. Kouki mohl děkovat bohům - především tedy své matce - že ho Shuu našel ještě jakž takž včas. V souladu s instrukcemi od svojí matky jim Shuu zavolal Vůz zatracení a nechal se i s Koukim dovézt do tábora.
Tam Koukiho na poslední chvíli zachránili, i když jim tedy zrovna nepoděkoval. Dva týdny odmítal přiznat existenci něčeho tak absurdního, jako bohové, kentauři a dryády, ačkoliv měl všechno přímo pod nosem a trpěl představou, že je to všechno jenom halucinace. Teprve když ho týden v kuse krmili ambrózií, trochu vystřízlivěl a uznal, že Tábor a jeho obyvatelé jsou reální. Problémy ale dělat nepřestal. Opakovaně mizel do New Yorku a pak ho nacházeli kompletně sjetého ve všemožných feťáckých doupatech. Shuu s ním nedokázal pohnout a všem s ním začínala docházet trpělivost - nebýt Shuuových srdceryvných proseb, Cheirón by ho byl vyhodil. Jednou už se ho vážně chystal vypakovat, ale zabránila mu v tom Hecaté, která se ke svým synům přiznala, zřejmě jako poslední zoufalý pokus, udržet Koukiho naživu. Cheirón pakování odložil a Kouki pokračoval ve svém otřesném chování.
Zlom nastal, když byl Shuu, geniální kouzelník, schopný šermíř a oblíbený člen Hecatina srubu vybrán na výpravu. Kouki tehdy poprvé v životě projevil nějakou bratrskou starost. Nějaký ten pátek přeci jen v Táboře strávil a i když nechodil na hodiny, věděl, že z výprav se táborníci často nevrací. Navíc, dvojče je dvojče. Pokusil se tedy Shuua přesvědčit, aby nejezdil, ale ten už se rozhodl. A donutil Koukiho přísahat při řece Styx, že jestli se nevrátí, aby na něj dohlížel, přestane Kouki s drogami. Kouki se o závažnosti přísahy při řece Styx dozvěděl až později a málem za to bratra proklel.
Výprava se vrátila s úspěchem, všichni se smáli oslavovali je... Dokud jim nedošlo, že někdo chybí. A moudří už vědí - byl to Shuu. Jediné, co z něj členové přinesli zpátky byl pramínek vlasů a lexikon zaklínadel, což oboje předali Koukimu.
Koukiho to drasticky změnilo. Už neutíkal. Chodil na hodiny. Přestal s drogami. Každý den tvrdě cvičil Capoeiru. Začal se učit kouzla z Shuuova lexikonu. A jeho tvář začala připomínat porcelánovou masku. Nikdy se nezasmál. Nikdy se nerozčílil. Nikdy nebrečel.
A všichni okolo se z něj mohli zbláznit.
Hecaté se na to už nakonec nemohla dívat a tak si svého živého syna vzala stranou a dovolila mu, promluvit si s Shuuem. Od svého zesnulého bratra dostal Kouki takovou čočku, že jí týden vydýchával, ale nakonec ho poslechl. Tak se Kouki začal smát. Po šesti letech, kdy nevytáhl paty z Tábora a choval se jako vzor dokonalosti ho Cheirón pustil na výpravu. Po deseti letech byl povýšen na instruktora a dosud si tuto funkci udržel.
 
- Málokdy používá zbraně, spíše spoléhá na kouzla a když stojí proti člověku, Capoeiru.
- Shuův pramínek vlasů stále nosí v medailonku na krku.
- Kouzla z lexikonu, která si nepamatuje nazpaměť si přepisuje na papírky, které pak nosí po kapsách, aby je měl po ruce, když je portřebuje.
- Miluje pálivé jídlo - čím výraznější chuť, tím lépe.
- Zbožňuje všechna zvířata o králíčků až po jedovaté tarantule. S jedinou výjimkou. Bílé myši nesnáší, hnusí se mu a má z nich strach. Obzvlášť z těch s červenýma očima.
- Jeho lásku si okamžitě získáte, pokud mu věnujete ponožky - neustále se mu ztrácí levá z páru a on zaboha nemůže přijít na to proč.

*PŘÍCHOD DO TÁBORA: prosinec 2007, zařazen v květnu 2008

*BOŽSKÝ RODIČ: Hecaté

MYSTIOKINESIS

Ovládání všemožných kouzel jednoduchým mávnutím ruky, či zamumláním několika slov. Stává se tak silným nepřítelem a vedlejší účinky, či nedostatky při seslání zaklínadla jsou v této fázi schopnosti zcela mizivé.

Zbraň: Lexikon, který zdědil po svém bratrovi, který má však zakázáno příliš využívat, díky zaklínadlům v něm zmíněným

INSTRUKTÁŽ
Boj beze zbraně, ostatní děti Hecaté učí zaklínadla, zdarma a bez vyžádání poskytuje až tříhodinové přednášky na téma "Škodlivost drog, alkoholu a kouření"
 
Polobůh nemá žádná ocenění

Ryotsuke Yamada



Žádné komentáře:

Okomentovat