čtvrtek 8. února 2018

Victorie Charlie Wilson

https://olympians-rp.blogspot.cz/2018/02/victorie-charlie-wilson.html

Victorie je na své poměry docela vysoká dívka. Většinu dívek zcela převyšuje, ale zase není až takový dlouhán, aby převyšovala i chlapce. Její světlé hnědé oči, které se na slunci barví někdy až do zelenkavé barvy se při prvním pohledu shodují s barvou jejích mírně vlnitých vlasů, která je taky takovým mezníkem mezi brunetkou a blondýnkou. Na slunci jsou její vlasy stejně proměnné jako její oči. Když se jich dotknou paprsky slunce, dokážou být až natolik světlé, že vzdálené připomínají čistě blonďaté. Zkosené tenké obočí vytváří typický šibalský vzhled této dívky, které doplňují i energické jiskřičky v očích. Tváře i nevýrazný nos jí zdobí pihy, na které je tato dívka v celku pyšná, a proto se je nesnaží nijak skrývat. Plné rty jsou většinu času roztaženy v široký a zářivý úsměv od ucha k uchu, který ji ve tvářích vytváří roztomilé ďolíčky. Většinu času ji jde vidět v černých džínách, které nosí už několik let v kuse a překvapivě z nich ještě nevyrostla. Vedle této zcela obyčejné a docela nudné barvy naprosto kontrastují její barevná trika, kterých má plnou skříň. Od pastelově modré až po křiklavě tyrkysovou. Nijak moc se nelíčí, připadá jí to jako ztráta času a navíc by tím zakryla své dokonalé přírodní rysy.

Stále usměvavá, sarkastická kleptomanka. Asi tak by zněla první slova kohokoliv, kdo by ji znal byť jen pět minut. Na první pohled se může zdát, že jde reality úplně mimo její vnímání, při tom je velice všímavá všech detailů a závažné věci nebere na lehkou váhu. Naopak se dokáže zapojit do jakékoliv neplechy, nebo je sama jejím původcem. Má ráda svou pohodu a nikdy se u ničeho dvakrát nepředře, když to ovšem nejsou její každodenní vtípky nebo plány na kradení věcí. Už od mala měla jakousi tendenci brát drobné věcičky když se ji líbily, a tak se za tu dobu vypracovala na profesionálního kapsáře. V táboře to jsou většinou drobné sladkosti, a nebo svítivé a barvené věcičky, které někteří táborníci nosí sebou. Má z toho jakýsi pocit uspokojení. I když je pohodová a jen tak ji něco z míry nevyvede, když už ji někdo dokáže pořádně vytočit, tak je v hodně velkém maléru. Jen tak nikomu neodpouští za kousek čokolády a nebo milodar. Svou genialitu využívá na to, aby dotyčnému znepříjemnila život jak jen to jde. Celý život pro ní musí být jedna velká sranda. Kvůli své hyperaktivitě se pouští do věcí, které by normálně zdravý duševní člověk nikdy neudělal. K andílkovi má proto velmi daleko. Svou hyperaktivitu používá také k druhé věci a tou je boj. V aréně tráví zbytek svého volného času, nejen proto, že se tam dobře krade, ale hlavně se tam dokáže vyblbnout, a proto ji žádné šermířství, nebo holý boj s pěstmi, či střílení z luku většinou nedělá žádný problém, jelikož si dokáže vyčistit hlavu a myslet jen na jednu věc. Je soutěživý typ, a proto pro výhru dokáže udělat hodně věcí. Je trpělivý člověk, který do všeho zasazuje až nadměrnou míru sarkasmu, který nejde přehlédnout. Díky svému otci je dobrodruh, který se neštítí žádné nové věci. Naopak je přijímá s vypnutou hrudí a úsměvem na tváři. Dalším jejím zlozvykem, jak by se dalo nazvat, je popichování mužského pohlaví. I když se to nijak nezdá a každý by do ní tipl, že měla kluků jako máku, pořád má své srdce pevně ukryté a neukáže ho jen tak někomu.

Vicky se narodila v malém městečku nedaleko jednoho z největších měst, plného palem a slunce - Los Angeles. Už od mala žila jen s matkou, která většinu času trávila na jevišti mnoha divadel a mnoha vystoupení, než se svou malou dcerou doma. Příležitostně se u Vicky střídaly chůvy, které na dálku najímala její matka, aby měla alespoň nějakou výchovu, když už zrovna nebyla ve škole. Tento způsob výchovy, ale nebyl zrovna moc kvalitní a tak Vicky více času trávila ve svém oblíbeném kroužku - šermu. Trávila u něj několik hodin denně. Zbytek dne poté trávila během po okolních kopcích a většinou s partou kluků. Holek se už od mala moc nedržela. Se známkami ve škole to bylo stejné jako u kluků. Čtení pro ní bylo naprostou noční můrou a horko těžko se snažila učitelky ve škole přesvědčit, že písmenka v knize si dělají co chtějí. Na její jedenácté narozeniny dostala od svého učitele šermu místo koltu pravý meč, určený přímo pro ni. Učitele považovala za svůj otcovský vzor, jelikož ten pravý nikdy neměla. V tu dobu by nejspíše nepochopila, že onen oblíbený učitel na šerm byl vlastně muž s kozlím zadkem, satyr. Hrála si na starověké hrdiny a mnoho lidí se ji za to posmívalo. Holka by přece měla chodit s kočárkem a v šatičkách. Ve dvanácti se poté s běžeckým oddílem, kde se dostala díky pochvale ve škole za naprosto famózní výkon v běhu, vyrazila na závody do nedalekého města Los Angeles. Už jen takový malý výlet do tak velkého město pro ni byl naprosto nezapomenutelným zážitkem, jelikož konečně poznala něco nového. Všechny ty okolní domy a palmy hltala jedním dechem. Konečně nastal den závodů a pole několika účastníků se rozeběhlo na předem připravenou trasu. Nikdy by nečekala, že při zrovna tak jednoduchém závodě, mohlo stát něco co ji doslova obrátilo život na ruby. Celou dobu se udržovala na předních pozicích, ale u konce jedna z dívek běžící za ní spadla a ošklivě si poranila nohu. Ostatní se za dívkou ani neohlédli a bezmyšlenkovitě běželi dále. Vicky se rozhodla zavolat pomoct, jelikož donést dívku do bezpečí by nejspíše sama nezvládla. S hlubokým nádechem a naprosto jasným záměrem se rozeběhla pro pomoc. Polobohové by tento její nazvali jako běh starověkého posla. Ani nezaznamenala, že se umístila třetí, ale hlavní co ji zajímalo bylo zdraví oné dívky, která ji za tento čin srdečně poděkovala a darovala ji své běžecké boty. Když už scházela z bronzové příčky zastavil ji muž. Docela obyčejný a nikterak zajímavý. Vřele ji pogratuloval k získání tak krásného místa i za těchto okolností. Vedli spolu spokojený a klidný rozhovor až do té doby než z něho vypadlo, že je její otec. Všechna ta léta, která strávila bez jakékoliv rodičovské podpory si teď vybrali cestu ven. Těžko usoudit, kdyby byl člověkem, jestli by z toho Hermés neměl modřiny a fraktury kostí ještě další týden, ale nakonec se mu nesmlouvavou a nasupenou Vicky dokázalo přesvědčit, že nebýt s nimi nebylo jeho pravým úmyslem. Pozval ji na zmrzlinu a vysvětlil ji naprosto vše co by měla vědět. Na konci dne, kdy už slunce zacházelo za mraky a na obloze byly červánky se Vicky rozhodla, že svůj život změní a rozhodla se odejít do tábora společně se svým otcem.

Miluje slunce a nejraději by na něm strávila celý den.
Další její celoživotní láskou jsou granátová jablka.
 Strašně ráda si zpívá, její oblíbenou skupinou je metalová skupina Nightwish.
 Jazyky nejsou její silnou stránkou, přesto se dokáže mluvit latinsky.
 I když umí bravurně tančit, tanec nesnáší. 
Z nepochopitelných důvodů se bojí psů, naopak zbožňuje hady. 
 Oblíbeným sportem je běh.
 Její první jméno naráží na vítězství, to druhé na sílu mužů.

*PŘÍCHOD DO TÁBORA: leden 2015
*Zařazená: říjen 2017

*BOŽSKÝ RODIČ: Hermés

KLOPIKINESIS

Nelze říct, že je na tom se schopností zrovna nejlépe. Řekněme spíš, že by se s tímto umem v praxi asi moc neuživila. Vzhledem k povaze má schopnost občas nějaké pozitivní ohlasy ve většině případů spíše skončí zcela povšimnuta a následně na koberečku u samotného Cheiróna.

*Meč, který dostala darem. Jsou na něm již delší dobu vidět známky opotřebení.

Polobůh nemá žádná ocenění.

Bridgett Satterlee


Žádné komentáře:

Okomentovat