pondělí 12. března 2018

Behind the scene: Tough admin's life

https://olympians-rp.blogspot.cz/2018/03/behind-scene-tough-admins-life.html

Jen málokdo ví, co všechno obnáší práce administrátorského týmu. Na kolik věcí dohlíží, co všechno řeší, posuzuje, s čím se potýká. Život admina není jednoduchý, zvláště pak tehdy, pokud do toho vedete vlastní život - práce, škola, domácnost, přítel/přítelkyně, případně i děti. Staráte se, ať už o byt či dům, zvířata (kde může vládnout i kůň, nejen pes a banda koček), o nemocného člena rodiny. A do toho vedete... Řeknu-li to zaobaleně, pak menší zoologickou zahradu. Bandu hráčů, které ve svých očích občas považujete spíše za děti než-li sobě rovnocenné, obzvlášť díky efektivnímu chování, za které byste je nejraději přidusili pod vodou. Což není žert, tenhle pocit občas máme všichni. Nikdo nejsme dokonalí, ale jedno si musíte uvědomit - admin má skutečně těžký život a my vám hned ukážeme několik důvodů, proč se občas chováme jako zlé čarodějnice.

Klasické adminské 'ráno' může začít prakticky kdykoliv - od prvních červánků na obloze, až po sledování různých hvězdných konstelací nad hlavou. Povětšinou se podíváte na chat, co přibylo za dobu vaší absence (až už několika hodinové, nedejbože i několikadenní, ale všichni máme nárok na volno), zodpovíte případné dotazy, frustrovaně převrátíte oči v sloup nad některými rádoby vtipnými poznámkami, které měly ukázat něčí pronikavou inteligenci, přičemž ve vás vyvolaly naprostý opak. Zchecknete lokality, kde se hraje, pokud vás pak něco zaujme, tak se dáte do čtení. Hned na to, nebo někdy v rámci svého startování, zapínáte emailovou schránku, kam vám chodí registrace. A hele! Ona nějaká skutečně přišla! Úsměv na tváři potvrzuje nadšení, samou radostí poposednete na židli. A než se dáte do čtení, uvaříte si kávu. Ta k tomu jednoznačně patří.

S horkým milovaným nápojem se usadíte ke stolu, rozkliknete příchozí poštu, očima přejíždíte první řádky informací ilustrujících, ke komu tato postava bude patřit. Vzpomenete si nejspíš hned napoprvé a už tehdy to ve vás vyvolá první odezvu. Kladnou, pokud je vše v pořádku a s tím dotyčným nemáte sebemenší problém. Negativní, pokud víte, jak vám dotyčný brnká na nervy a nedokáže respektovat něco, co se mu snažíte vtlouct do hlavy. Případně na něj názor vyhrazený nemáte, což se stává málokdy. Po většinu času se vám hráči nějakým způsobem zapíšou do paměti, ať už chováním, aktivitou nebo jejím opakem, stylem psaní, dotěrnými otázkami... Možností zde zůstává spousta, enormní spousta. Jenže právě už v ten moment váš mozek začne podvědomě reagovat na celou registraci. Je to špatně? Je to dobrá věc? Toť otázka.

Z prvního pohledu rovnou můžete říct, zda se dotyčný snažil nebo si vede okousaný styl, který rozvíjí až ve hře. Jasně, v mnoha případech to nevadí. Taky na sobě poznáme, zda máme náladu psát esej oslavující každou charakterovou vadu naší postavy, nebo si tentokrát řekneme "Čert to vem, příště se polepším". Každý z nás je naučený na jistý standart, něco od toho očekáváme. A buď nám nevadí číst dlouhé litanie popisující každou pihu a její umělecký počin na duši postavy, nebo vadí a z nutnosti ji projedeme očima na nejdůležitějších bodech - povětšinou charakter a minulost, kde se mohou skrývat přímo ukázkové perly. Z mého osobního pohledu mi krátká registrace o dotyčném vypoví hodně a zároveň málo. Přijde mi, že se snažil tak akorát pokrýt minimální počet slov či řádků, protože ho to buď nebaví, nebo neví, co dál. Což je škoda, postavy se dají  nádherně opisovat, vyhrát si s nimi do detailů. Připomenout nám lidské chyby, připomenout si sami sebe. Ponoříte-li se hlouběji do čtení, vykreslujete si onu postavu před sebou. Vidíte situace, kterými si může v budoucnu projít a jimž čelila v minulosti. Někdo si dokáže opravdu vyhrát s barvitými popisy a nápady, nad nimiž se tají dech. Přichází do hry s něčím novým, neokoukaným. 

A pak jsou tu takoví, co... Nah. Ano, přesně tak, nah. Nevidíte snahu, nevidíte ten zápal. A mnohdy nevidíte ani smysl interpunkce, jejíž absence vám rve srdce. To vás zklame. Interpunkční znaménka dávají vyprávění znát, jak příběh postupuje. Kde se vypravěč nadechuje, kde vyvolává dramatické odmlky. Možná se vám to zdá jako zbytečnost, pár čárek? No a co? Proč byste je měli vůbec někam strkat? Je to nuda. Chtějí to po vás ve škole a teď to chtějí i na nějaké hře? K čertu s nimi. Vy si ale neuvědomujete, co takové čárky dokážou. A že je to i vaše vizitka, jak registraci a tím i sebe prezentujete v očích ostatních. Já osobně si hodně vybírám, s kým budu hrát, na základě jeho psaní. Dle toho, co mi předvedl při registraci. Nechci hrát s někým, kdo si dovoluje ignorovat to nejzákladnější jen proto, že je líný zapnout korekturu, který by mu tam nasázela vlnky za absenci čárek. Na druhou stranu? Inu, stane se, ani my nejsme Wilde nebo Poe, žádný učený z nebe nespadl. Dobrá, nevadí.

Právě v ten okamžik většinou projíždíte ty poslední řádky registrace s informacemi, které se běžným hráčům zdají nedůležité. Pro nás? Kapku víc než jen 'všední' a 'nezáživné', že bychom je mohli ignorovat. Obvykle se jedná o schopnosti. A o místa, která valná většina s noblesou hrdých paniček z předměstí Manhattanu ignoruje. V tu chvíli... bouchnem. Jak papiňák, který někdo nechal moc dlouho na naplno puštěném vařiči. Zde se totiž ukazuje, jak moc věnujete pozornost tomu, co vám píšeme. Jak čtete nejen rudý text (u kterého se v 90% zdá, že jste jen přeskočili, protože je to patrně jen součást příbalového letáku, který nikoho nezajímá), ale i pravidla. Jednou z mála povinností hráče je přečíst si vše, co k vaší registraci patří. A i když jste ostřílení a woohoo, oslavili jste u nás už měsíc či později třeba rok aktivního hraní, na druhou stranu... pořád nevíte, zda se něco nemohlo změnit. Změnilo. Po pravdě vám nyní můžeme říct, že od doby, kdy nám přišla první registrace, se díky vašemu přehlížení zvýšil počet základních pravidel o 100%. Sto procent! Slyšíte, jak je to alarmující? A to jenom proto, že jste si řekli "Co na tom, tak jim tam fláknem, co sami chcem, i když je někde jasně psané, že to dělat nemáme. Třeba nám to projde. Haha!"

Well... neprojde. Už jen z toho důvodu, že takovýto přístup nás nutí vyhlašovat válku, trucovat a sežrat napůl kyblík zmrzliny. Víte, co nám to vytvoří za ráj pro celulitidu? V ten moment, kdy dosáhnete posledního řádku registraci, vám dochází, že celá vaše snaha, celý elán, který jste do toho vložili... vlastně nikoho nezajímá. Protože hráči si můžou evidentně dělat všechno. Ne, nemůžete. Pravidla v tomto případě nejsou od toho, aby se porušovala. Jsou tu z toho důvodu, abyste znali jisté meze, před které nepřejdete, ani kdyby vám za zadkem hučel rozjetý vlak.

Zdá se vám, že je konec? Ne, bohužel, ještě není. Protože teď musíte napsat hráči, který vám poslal tu regu, o které básní už nějakou dobu na chatu, že je špatně. A co je na ní špatně. A proč jste tak zatraceně naštvaní. Většinou dostanete zpětnou reakci v podobě uražení se. Hráč nevidí nic špatného, případně se vám jakožto adminovi pokouší domluvit, abyste mu ji vzali, když si ji přepíše. Vy ale nemáte chuť tak učinit, protože se z toho zkrátka neponaučí a opět mu to projde, jen v jiné formě. Vypuknou stížnosti, začne brblání a názorné poukazování na admina, který může za všechno. Není totiž nic jednoduššího, než hodit vinu na druhého a u sebe chyby nehledat. A admin má náladu na bodu mrazu. Jen díky jedné jediné registraci.

Co na to říct? Nepřijde vám, že si děláte zbytečné problémy jen vy sami svou vlastní ignorací? Copak toho opravdu od vás žádáme tolik, když si máte čas od času přečíst pravidla, zda něco nového nepřibylo a dodržovat, co je psané v registračním formuláři? Jsou to dva články. Dva články, ne dvě knihy plné Shakespearovských her. Přijde vám to skutečně tolik? My sepisovaly všechny ty články, které na blogu vidíte. Komplet všechny. Jenom kvůli vám. Snad vás neubyde, když si sem tam připomenete to nejzákladnější a podíváte se, zda nevyšlo nové pravidlo. A ano, protože jsme potvory, pak se uvidí, jak moc pečliví dokážete být, až si příště budete sepisovat registraci.

Tímto chceme požádat všechny, opravdu vás všechny, abyste se nad sebou zamysleli. Hrábněte si do svědomí a přiznejte si, zda opravdu tyto blbosti jsou nutné, nebo se dokážete polepšit. Pokud k tomu máte nějakou připomínku, nezapomeňte se ozvat do komentářů nebo na chatu.

Žádné komentáře:

Okomentovat